jsem Míša, ale mám radši, když mi každý říká podle sebe nějakou přezdívkou. Hodně lidí mi říká Mishuna (čti mizhuna) a pižmoň (muskox) se se mnou táhne od gymplu.
Už odmala něco motám, štrikuju nebo kreslím. Přes bambilion technik jsem se dostala až k linorytu, cestou se přibalilo vyšívání. Šití je držák od doby, co mi babička o jarních prázdninách půjčila šicí stroj a povlečení z peřiny. Skončilo to obří taškou s výbavou pro plyšového krtka včetně županu a ledvinky, a s šicím strojem zůstáváme kámoši.
Jak to všechno vzniká?
Než se triko objeví v eshopu děje se spousta věcí...
- Je potřeba obejít pár sekáčů, což je naprosto skvělá činnost. Máte-li aspoň trochu trpělivosti, najdete tam poklady. Ne vždycky, ale kouzlo je právě v tom, že nevíte, co najdete. Při výběru dbám na to, aby daný kousek byl v dobrém stavu, z dobrého materiálu a sem zatížená na len.
- Nakreslit motiv na papír, přenést na lino, vyřezat, otestovat, doupravit...piplačka s razítkama. Piplačka, která vás pohltí. Záleží na milimetrech a co bylo odřezáno nejde vrátit.
- A pak ještě ta špinavější část, kdy musím sklidit stůl a rozložit si sklo, válečky, barvy, razítka, testovací utěrku a další vercajk. Ač se to nezdá, je to docela fyzicky náročná činnost. Přes noc uschnout a další den žehlit. A taky fotit.
A co výšivky?
Na trzích bych si mohla čárkovat lidi, co projdou a říkají "jé, já taky kdysi vyšívala." Zkuste to. Vyšívejte. Nakreslete nebo obkreslete cokoliv, vemte jehlu a bavlnku a vyšívejte. Naprosto skvělá výhoda je, že když musíte nenadále odběhnout (řvě dítě, utíkají brambory, zvoní soused), odložíte rámeček a ten na vás počká. Nezaschne, nerozteče se, nezatuhne, nezaprasí vám gauč. Prostě počká až zas bude nálada.
Já mám náladu často. Beru si s sebou vyšívání na cesty. Vyšívala sem i v porodnici.
A kdo se doklikal a dočetl až sem, pak věz, že...
... každému, kdo si objedná něco na míru s motivy ze seriálu Červený trpaslík, poskytuju přednostní vyřízení a možná i slevu, pokud to nebude pasé jako kalhoty do zvonu s kapsami na kolenou...